marcelburkert

Či už to lekári tejto neziskovej organizácie robia v Stredozemnom mori vedome, nevedome, alebo z čírej hlúposti, to nie je podstatné, lebo na následkoch to aj tak nič nezmení. Okrem toho, neznalosť, a to nie len pozemských, ale aj duchovných zákonov, neospravedlňuje.

Ak si aktivisti zachraňujúci afrických migrantov v Stredozemnom mori v preplnených gumových člnoch smerujúcich do európskych sociálnych rajov myslia, že ľudským právom je aj právo na lepší život, tak sa mýlia dvojnásobne. Takéto právo, za prvé: neexistuje ani v pozemských zákonoch (dokonca ani v nemeckých…, aspoň zatiaľ), a za druhé: ignorovať Zákony stvorenia, ku ktorým nepriamo patrí aj zákonitosť opätovného vteľovania sa duší, je síce možné, ale nie je to múdre. Je naivné domnievať sa, že v obrovskom Stvorení, v ktorom zjavne vládnu prísne vesmírne alebo prírodné zákony a nie náhody, existujú výnimky a teda neexistuje zmysel v tom, ak sa človek narodí dajme tomu v Lýbii (kde sú v mene islamu tvrdo potlačované základné ľudské práva, a to v mnohých oblastiach a úrovniach, počnúc rodinou, kde sú napr. vraždy zo cti normálne, ako aj to, že žena má polovičnú hodnotu muža, výsledkom čoho je okrem mnohého iného chaos, konflikty a chudoba), alebo sa narodí v pozemsky uspokojivých pomeroch. Skutočná pomoc berie v prvom rade ohľad na to, čo prospieva duchu človeka, nie jeho telu, alebo želaniam človeka (neraz veľmi krátkozrakým a sebeckým), či pocitom človeka (aj keď pomoc telu a duchu zároveň sa nemusí vždy vzájomne vylučovať). Pre príklady nemusíme chodiť ďaleko. Pravá výchova detí dbá v 1. rade na to, čo deťom prospieva, čo bude pre nich užitočné v živote, nie iba na to čo im robí radosť, alebo iba na ich priania. Veľká, ak nie rovno najväčšia časť pravej lásky, je prísnosť.

Bez pomoci týchto lekárov, a X ďalších druhov humanitárnych aktivistov, by bol masový obchod s ľuďmi pašovanými z Afriky do sociálnych rajov Európy veľmi problematický a tým aj do veľkej miery aj nemožný.

Preto argument, že lekári nemôžu suplovať politikov, ale majú plniť svoje lekárske poslanie, v týchto prípadoch neobstojí. Aj európski politici robia len to, čo im ľudia dovolia (v tom lepšom prípade plnia ich želania; neraz krátkozraké). Lekári bez hraníc nie sú len lekári, ale sú takisto súčasťou demokracie, sú takisto aj voličmi. Ak na Zákony stvorenia (ich pôsobenie sa oveľa častejšie zhoduje so zdravým sedliackym rozumom ako s politickou vypočítavosťou) kašlú politici, rozum by mali mať aspoň ich voliči. Nie je vôbec ťažké pochopiť, že do Európy nemôžme presťahovať celú chudobnú Afriku a dokonca ani „len“ polovicu jej obyvateľov žijúcich v núdzi. Zbabelí politici a falošní humanisti nám však nepriamo podsúvajú, že áno, že to možné je, alebo sa až komicky sa vyhýbajú otázke: Kde je tá hranica, ten horný limit, kedy Európa bude môcť bez výčitiek svedomia povedať: Dosť! Viac imigrantov prijať nemôžme. Nechceme dopadnúť ako vy. Pomôcť si musíte hlavne sami, v 1. rade neignorovaním nevyhnutnosti plánovaného rodičovstva a nehlásením sa k totalitnej ideológii schovávajúcej sa pod pláštik náboženstva ovládajúcej nielen vaše krajiny ale aj životy jednotlivcov. Pomáhať vám môžeme aj naďalej, ale bude to iným spôsobom a až po splnení nevyhnutných podmienok.

Namiesto zodpovedania vyššie uvedenej otázky však predstavitelia a vykonávatelia falošnej humanity kŕmia masmédiá frázami, ako napr.: Pomoc sa predsa poskytuje aj horolezcom, ktorí riskujú svoje životy na skalách, alebo ak na diaľnici havaruje autobus, nikto predsa pred podaním prvej pomoci nebude skúmať, o akých ľudí ide, či nejde o zločincov, ale v prvom rade sa im poskytne zdravotnícka pomoc a až potom prípadne príde na rad polícia. Tak prečo neposkytovať pomoc tým ľuďom, ktorí len chcú lepšie žiť? To ich máme nechať utopiť!?… 

Ide o citové vydieranie a čistú manipuláciu, keďže pritom opomínajú to, čo im z ich „filozofie“ neúprosne strháva jej ušľachtilú masku. Ten fakt, že bez ich pomoci by bol daný obchod s ľuďmi do veľkej miery neúspešný, a teda v konečnom dôsledku by sa pred utopením zachránilo oveľa viac ľudí až do bodu, kedy by už nebolo potrebné nikoho zachraňovať,

tak ten títo humanisti nikdy neprijmú. Bránil by im totiž v ich humanitnom realizovaní sa. Bránil by im v pomáhaní takým ľuďom, ktorých konanie by sa dalo v stručnosti charakterizovať približne takto:

Zachráňte ma pred utopením a následne mi zabezpečte lepší život ako je v severnej Afrike, kde sa stáročia vo všetkých oblastiach tvrdo presadzuje islamské právo a vôbec islam, ktorého sa nevzdám! A ak tak nespravíte tak sa (utopím) zabijem!!!

Čo ak by si podobne – Dajte nám štedré sociálne dávky alebo štedré dôchodky, lebo spáchame hromadnú samovraždu! –  začali počínať všetci naši dôchodcovia alebo obyvatelia tých osád, v ktorých je 99 percentná nezamestnanosť?

A to ešte nehovoríme o následkoch, ktoré spôsobuje masová afro-arabská migrácia, v Európe. Hovoríme len o podpore nechutného obchodu s ľuďmi s ktorým by sa dalo pomerne ľahko skoncovať ak by nás neovládala falošná humanita.

Falošnosť humanity týchto aktivistov, ktorí hľadia prioritne na svoje realizovanie sa, alebo ich zaslepenosť (v prípade, že si neuvedomujú všetky následky svojho konania), krásne odhaľujú, alebo na ňu poukazujú, nie novinári mainstreamu, ale diskusné príspevky, resp. diskusie k článkom vyzdvihujúcim humanitné konanie pri záchrane sofistifikovaných vydieračov v Stredozemnoom mori.

Tak napr.:

– Teoreticky je zamyšlení autora článku O.K. Prakticky je to o tom, zda se lékař rozhodne – jdu na loď zachraňovat tonoucí migranty, nebo zda se zamyslí nad tím, zda nezachrání migranty spíše tak, že jim nikdo na moři poskytovat pomoc nebude a oni se tedy plout neodváží.

– Bohužel dnes to funguje tak, jako že kdyby někoho zachránili třeba v Tatrách nebo Alpách, tak by ho měli pak odvézt třeba do Maroka nebo Libye, aby se tam o něho postarali. Že to zní divně a je to na palici? Zajímavé je, že když totéž dělají organizace typu lékaři bez hranic, tak je to zcela normální a v pohodě.

– O záchranu trosečníků nejde ani náhodou, to už se dnes dovídáme i z oficiálních, třeba italských zdrojů. Mýtus o útěcích před válkou i mýtus o trosečnících je už dávno vyvrácen, ani na doktory a inženýry už nikdo nevěří a ani na jejich přínos pro ekonomiku a o kulturním obohacení ani nemluvě. Humanisté musí přijít s nějakou novou lží.

– Záchrana trosečníků slouží jako maska. Pod ní se dobře daří, dobře funguje organizované pašování lidí.

– Predstavte si, ze si cesky vysokohorsky turista vyrazi do Rakouskych Alp. Je zachranen v krizove situaci, ale misto zpatky do panelaku v Chomutove je odeslan do domecku ve Vidni…

– Je to asi jako bych zachraňoval na ulici opuštěná koťátka a pejsky tak, že je seberu z ulice, pomazlím se s nimi a hodím přes plot sousedovi na dvůr, ať se o ně postará. Tohle prostě neobhájíte.

– Zachrana zivota u brehu Afriky je jedna vec. Ale do zachrany zivota uz pak nepatri odvoz do Evropy, zvlast kdyz je to tam vyrazne dal, nez zpet do Afriky.

– Už jste někdy viděli, že by plně vybavená sanitka stála kdesi v polích u dálnice a čekala, až se něco stane? (Mám na mysli běžný provoz). Asi ne. A tohle přesně dělají lékaři bez hranic.. Čekají někde na moři až se objeví člun..

– Dost se mýlíte. Nečekají, dobře vědí, kdy a kam člun připluje. Někdy se však chybička vloudí a pak čteme srdceryvné reportáže o utopených migrantech.

– Tyhle lode ocividne jedou „zachranovat“ na jistotu – maji takovou uspesnost, ze proste musi byt primo soucasti te paseracke site – vedi kde maji byt, a v jaky cas, aby si pasazery mohli prevzit. Ani je nemusi tahat z vody, proste si jen prelezou ze clunu na lod… A to uz fakt neni zachranovani, ale paseractvi lidi.

– Když např. nějací horolezci uvíznou v horách, tak je záchranáři snesou dolů. Nevynesou je na ten vrchol, na který se chtěli dostat.

– Z celého radu možných námietok:

1. z nebezpečnej, život ohrozujúcej situácie zachraňujú záchranári; až potom, v prípade potreby, odovzdávajú zachráneného do rúk lekárov;

2. ak si rizikovú situáciu vedome privodíte sám, síce vás zachránia, ale všetko vám vyúčtujú, čiže, buď máte vopred poistenie, alebo si to pekne sám zaplatíte; a regres si uplatní aj nemocnica;

3. právo jedného zakladá povinnosť inému. Ale len v prípade základných práv, kam ale právo na lepší život nepatrí. Ľudia majú nesporne právo žiť lepšie, ale len ako výsledok ich vlastnej činnosti, kam nepatrí „zavesenie sa inému na krk“.

4. aj ja sa chcem mať lepšie, napriek tomu, že voči niekomu sa už lepšie mám. A výsledky svojej práce, vrátane daní, chcem využiť na zlepšenie života občanov svojho štátu, a na humanitárnu pomoc cudzincom len v rozsahu, kedy sa objem tejto pomoci, vynútený konaním iných, nestane nehumánnym voči ľuďom, s ktorými zdieľam spoločný štát.

– Ne, správné by bylo, kdyby okamžitě zachraňovali ty co by se vzdálili od břehu na víc jak 10 m, odvezli je do Prahy do luxusního hotelu a zajistili jim tam all inclusive…

– Jinak, jak jinak se lze bránit africké invazi do Evropy , než že Evropa uzavře své hranice a pobřeží a neumožní jedinému afričanovi , aby vylezl z lodi na evropský břeh ? Že se jich stovky utopí ? Bohužel. Není jiné účinné cesty jak tomu zabránit. Stovky se jich utopí , ale další tisíce radši zůstanou doma a nepohrnou se někam , kde o ně stejně nikdo nestojí. A ti , co o ně stojí , ať si je vezmou k sobě domů a pečují o ně.

– Ten rozdíl je docela velký. Záchranné složky vyjíždí po zavolání ke konkrétnímu případů. Fakt to není tak, že sanitka křižuje pod kopcem, jestli si náhodou někdo nezlomí nohu. Tak to je ale u migrantů. Tam „záchranné slozky“ křižují a hledají, jestli někdo není „v nouzi“. A až podezřele rychle se jim „někoho v nouzi“ daří najít.

– Pokud celé zástupy lidí začnou programově riskovat svůj život, aby tím vyprovokovali svou záchranu (a přepravu), tak nejenže nahráváme pašerákům lidí, kteří s tím kalkulují, ale ohrožujeme také celý smysl záchranného systému. Právě proto, že pašeráci s tím počítají, by na vyprovokovanou záchranu neměl žádný záchranář (natož lékař) reagovat, protože tím svou kapacitu přesouvá od těch, kdo jeho péči opravdu potřebují.

– Lékaři bez hranic mají poskytovat svou lékařskou pomoc tam, kde vůbec neexistuje a pokud tá pomoc existuje, namají na ni lidé prostředky. Lidi, kteří měli v přepočtu čtvrt miliónu korun na to, aby se nechali naložit do gumového člunu a jeli s ním přes moře, se měli nechat komerčně připojistit.

– Když se podíváte na tyto fotografie s tlustými africkým ženami a namakanými muži, kteří jako by vyšli z posilovny, tak se nezlobte, ale takto nevypadají lidé prchající před hladomorem. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/open-arms-imigrace-migranti-evropska-unie-spanelsko.A190814_192101_zahranicni_knn

– Vyprávěl nám rozhořčeně jeden německý servisák, že u nich v obci se spojili čtyři mladé rodiny s dětmi a prosili starostu, aby jim pronajal obecní chátrající prázdnou bytovku. Navrhli, že by si ji na vlastní náklady sami opravili a platili do obecního tržní nájem. Zamítnuto. Obec ji opravila na svoje náklady, plně moderně vybavila a zařídila a nastěhovala tam migranty. Samozřejmě bydlí zadarmo včetně energií. Vysedávají celé dny na rynku a před vchody do obchodů a baví se znepříjemňováním života procházejícím.

– A kdyby ten milion afrických mužů, kteří již utekli do Evropy, vytvořili armádu, tak jsou schopni zatočit s jakoukoliv diktaturou v Africe a svojí prací potom budovat průmysl a zajistit vysokou životní úroveň ve svých zemích.

– Cituji jednoho obhajce činnosti neziskové organizace „Lékaři bez hranic“: „Žijeme ve světě, kde přijdou na pomoc desítky profesionálů tomu, kdo v horách či ve vodě přecení své síly, havaruje díky fatální nezodpovědnosti nebo ignoruje životosprávu. A máme nechat utopit klidně ty, co chtějí jen lépe žít?“ Zdroj: https://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=724426. Prakticky si tento obhajce odpovídá sám. Nejedná se o lidi v nouzi v pravém slova smyslu, ale o účelové chování. A smyslem není samotná záchrana, to je jen součást divadla, ale převoz do Evropy. Takže ta neziskovka plní jen roli servilního taxikáře pro chudé.

– Celé to „zachraňování“ má paradoxně na svědomí víc obětí, než občanská válka v Libyi. Tisíce lidí utonulo v moři. Počty těch lidí, kteří zmizeli někde v pouštích Afriky je odhadován podobně. Vycházejí články o zotročování a podobně.

– Ti, kteří se dostanou vlastní vinou do nebezpečí smrti a pro které musí letět vrtulník nebo pro které horská služba jde do vánice, potom nevytvářejí no-go zóny a nezpůsobují podobné problémy. Já alespoň nevím o tom, že by někde v západní Evropě existovala no-go zóna tvořená lidmi, kteří hazardovali v horách a byli zachráněni příslušníky horské služby nebo Policie České republiky.